Jméno: Adéla Hrdinová
Izmir a celkově Turecko není drahá záležitost, pokud tedy neberu v potaz alkohol, a s těmi 300 eury na měsíc se dá, více méně, docela vyjít. Ubytování se dá sehnat bez větších problémů a za slušnou cenu. Já bydlela na privátu ve dvou, byt byl perfektně zařízen, čistý a blízko stanice na autobus i metro, a hlavně na místní neskutečný trhy s jídlem.
Už jen kvůli tomu jídlu doporučuji Turecko navštívit, protože to je jednoduše nebe v hubě. Ta rozmanitost, čerstvost, nové chutě, a ještě k tomu za pár peněz, no prostě ráj. Po tom se mi stýská snad úplně ze všeho nejvíc. Občas jsem si vařila, občas jsem chodila do univerzitní menzy a dost často také do místní ,,lokanty“, což vřele doporučuji. Jsou to malé jídelny, kde si člověk vybere ze spousty tradičních, výtečných pokrmů a s cenou na naše kolem 60 korun. Co se týče jídla, nákupu základních surovin či oblečení, je Turecko velmi levná záležitost. Ani transport a pohyb po Izmiru není nic drahého a složitého. Veřejná doprava je zde opravdu rozmanitá, můžeš využít autobus, metro, loď, minibus a teď‘ už i něco jako tramvaj, která jde centrem města, a to vše na jednu kartu, kterou si zařídíš na univerzitě.
Ale to hlavní je samozřejmě univerzita a celkově průběh studia. Univerzita Dokuz Eylul, kde jsem studovala mezinárodní vztahy, je opravdu na vysoké úrovni. Studium tu probíhá hned od prvního ročníku převážně v angličtině, takže level anglického jazyka je zde jak u profesorů, tak studentů na vysoké úrovni, alespoň tedy co se týká fakulty, kde jsem působila. To samé mohu říci o průběhu a vedení seminářů, přístupu profesorů či dostupnosti materiálů.
Nebudu ale lhát, že to pro mne byla procházka rajskou zahradou. Studium na této univerzitě je docela náročné, žádné úlevy pro Erasmus studenty a mid-term zkoušky v průběhu semestru, s jedním pokusem na úspěch. A jako bonus ještě přidám, že jsou zde jen semináře, takže povinná docházka na všechny předměty, kde jeden seminář je v délce trvání dvou hodin. Není to ovšem nic hrozného, s pauzou na čaj, sušenkou, a vzhledem k zajímavosti seminářů, se to dá zvládnout bez větší újmy na zdraví! Ale má to celé smysl, jen člověk musí počítat s tím, že jede na Erasmus i studovat. Kredity jsem ale bez problémů dovezla, dělala jsem i předmět dálkově na UHK, kde musím ocenit vstřícnost našich profesorů. S čistým svědomím mohu říct, že mi tyto dva semestry v zahraničí opravdu hodně daly. Získala jsem cenné zkušenosti, ať už jde o jazykovou výbavu, umění se učit, přípravy na semináře či nově nabyté znalosti.
Závěrem snad jen doplním, že vyjet na Erasmus, konkrétně pak tedy do Izmiru, bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, které mě nesmírně posílilo, osamostatnilo a ovlivnilo i mé další směřování. Všem tedy mohu tuto zkušenost jen vřele doporučit!
Studium: bakalářské – 3. – 4. ročník
Typ: studijní pobyt Erasmus
Místo: Izmir, Turecko
Délka: letní semestr, následně prodlouženo i na semestr zimní
Při svém studiu jsem začala mít pocit, že nevyužívám naplno možností, které mi VŠ dává, a to navíc když UHK disponuje tak pestrým a širokým seznamem zahraničních mobilit. Chystala jsem se sice už do 3. ročníku, ale řekla jsem si, že přeci není zcela pozdě zkusit vyjet na Erasmus, o kterém jsem přemýšlela již déle, ovšem vždy mi chyběla tak trochu kuráž, rozhodnost a ten finální krok. Na začátku 3. ročníku jsem ale svému neustálému váhání řekla dost a přihlásila jsem se, doslova za 5 minut dvanáct, na Erasmus do Turecka.
Tato destinace zvítězila hlavně kvůli tomu, že když už má člověk tu možnost studovat v zahraničí, chtěla jsem něco zcela odlišného, jinou kulturu, vzdělávací systém, životní styl a také něco, co mě obohatí i jako člověka, otevře mysl a dovolí mi nahlédnout na mezikulturní rozdíly. I když Izmir byl až druhá volba, jsem nesmírně vděčná za to, že jsem mohla dva semestry strávit právě tam.
Musím se přiznat, že jsem tam odjížděla bez nějakého většího studování kam vlastně jedu, co očekávat od univerzity, země jako takové a tak dále. O to víc jsem pak ale byla ze všeho mile překvapená a nadšená.
Musím se přiznat, že jsem tam odjížděla bez nějakého většího studování kam vlastně jedu, co očekávat od univerzity, země jako takové a tak dále. O to víc jsem pak ale byla ze všeho mile překvapená a nadšená.
Izmir je nádherné přímořské město, které se od zbytku Turecka ale přeci jen trochu liší, a to hlavně svým západoevropským charakterem, otevřeností a multikulturalismem. Co jsem opravdu ocenila bylo, jak dobře zde funguje ,,buddy system“, takže se člověk nemusí bát, že by o něj po příjezdu nebylo postaráno a spal by na ulici. Už tak měsíc před odjezdem mě kontaktovala holčina, která mi pomohla s ubytováním, orientací ve městě a následně i se zařizováním všech potřebných dokumentů a formalit. Předem cestou nejsou potřeba žádná víza či povolení, stačí jen platný pas, pojištění a zvací dopis od univerzity, až na místě se pak vyřizuje povolení k pobytu, což je sice trochu sranda, ale když máš člověka, který se v tom vyzná, dá se to vyřešit rychle a bez větších problémů.
Izmir a celkově Turecko není drahá záležitost, pokud tedy neberu v potaz alkohol, a s těmi 300 eury na měsíc se dá, více méně, docela vyjít. Ubytování se dá sehnat bez větších problémů a za slušnou cenu. Já bydlela na privátu ve dvou, byt byl perfektně zařízen, čistý a blízko stanice na autobus i metro, a hlavně na místní neskutečný trhy s jídlem. 
Ale to hlavní je samozřejmě univerzita a celkově průběh studia. Univerzita Dokuz Eylul, kde jsem studovala mezinárodní vztahy, je opravdu na vysoké úrovni. Studium tu probíhá hned od prvního ročníku převážně v angličtině, takže level anglického jazyka je zde jak u profesorů, tak studentů na vysoké úrovni, alespoň tedy co se týká fakulty, kde jsem působila. To samé mohu říci o průběhu a vedení seminářů, přístupu profesorů či dostupnosti materiálů.
Nebudu ale lhát, že to pro mne byla procházka rajskou zahradou. Studium na této univerzitě je docela náročné, žádné úlevy pro Erasmus studenty a mid-term zkoušky v průběhu semestru, s jedním pokusem na úspěch. A jako bonus ještě přidám, že jsou zde jen semináře, takže povinná docházka na všechny předměty, kde jeden seminář je v délce trvání dvou hodin. Není to ovšem nic hrozného, s pauzou na čaj, sušenkou, a vzhledem k zajímavosti seminářů, se to dá zvládnout bez větší újmy na zdraví! Ale má to celé smysl, jen člověk musí počítat s tím, že jede na Erasmus i studovat. Kredity jsem ale bez problémů dovezla, dělala jsem i předmět dálkově na UHK, kde musím ocenit vstřícnost našich profesorů. S čistým svědomím mohu říct, že mi tyto dva semestry v zahraničí opravdu hodně daly. Získala jsem cenné zkušenosti, ať už jde o jazykovou výbavu, umění se učit, přípravy na semináře či nově nabyté znalosti.
Závěrem snad jen doplním, že vyjet na Erasmus, konkrétně pak tedy do Izmiru, bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, které mě nesmírně posílilo, osamostatnilo a ovlivnilo i mé další směřování. Všem tedy mohu tuto zkušenost jen vřele doporučit!
Adéla Hrdinová
Komentáře
Okomentovat