O(c)hromující korupce Latinské Ameriky

Bc. Matyáš Strnad
Exprezidentka Argentiny, Kristina Fernández de Chirchner, byla obviněna v korupční kauze ve věci veřejných projektů. Společně s ní byli obvinění i dva členové bývalé vlády a jeden podnikatel, kteří se podle obžaloby dopustili nezákonného spolčování a podvodné administrace za účelem odčerpání veřejných financí určených k realizaci projektů.

       V regionu Latinské Ameriky to však není nic šokujícího, s korupcí jsou spojování exprezidenti (například Otto Perez Molina z Guatemaly nebo bývalý prezident Salvadoru Antonio Saca) ale i úřadující hlavy státu (Dilma Rousseff). Pokud se shodneme na tom, že korupce je ochromujícím faktorem politiky, co to znamená pro Latinskou Ameriku, pro kterou je korupce skutečným Leviatanem?(1)
       Nedávná zpráva o obvinění bývalé prezidentky Argentiny opravdu není ničím zvláště překvapujícím, rozhodně ne po dokonaném procesu impeachmentu brazilské prezidentky Dilmy Rousseff, která čelí obviněním z korupce v kauze státní ropné společnosti Petrobras. Exprezidentka ovšem vzápětí napadla svého viceprezidenta, který v současné době zastupuje nejvyšší úřad v zemi, Michaela Temera, a řekla, že má důkazy o tom, že Temer bral úplatky. Také Michelle Bachelet, úřadující prezidentka Chile, se potýká s podobnými obviněními. Její syn údajně hrál roli při manipulaci trhem s nemovitostmi.
       Nespočet dalších kauz po celém regionu ukazuje na vážný problém latinskoamerické společnosti, korupce se nevyhýbá ani nejvlivnějším kruhům politiků, a pokud je takto zřetelná na těch nejvyšších místech, lze se jen těžko domýšlet jejího rozsahu na nižší úrovni, třeba regionální politiky. Ochromující povaha tohoto fenoménu je nabíledni.
       Boj proti korupci se pravidelně stává jedním z hlavních témat kandidátů o politické posty. Vymýcení korupce je slib, který překračuje ideové hranice politického spektra, nejen v Latinské Americe. Přesto právě latinskoamerická zkušenost ukazuje, že džungle této neformální praktiky se oproti deštným pralesům rozrůstá a odlesňování se nedaří. Zpět na politické výsluní se totiž dostávají elity, které ona vlna levicových populistických vlád na začátku milénia vystřídala. Povětšinou bílí pravicoví politici, kteří poslední dvě desetiletí dvacátého století prosazovali makroekonomickou prosperitu a stabilitu trhu, která ovšem způsobila hluboký úpadek chudých a prohloubila propast mezi socioekonomickými třídami, získávají zpět své mandáty a jejich rétorika zůstává stejná. Rozpočtová zodpovědnost, ekonomický růst a boj proti zkorumpované populistické (tentokrát) levicové politice.
       Koloběh se uzavírá, Leviatan opět trochu povyrostl a východisko je opět v nedohlednu.

Zdroje:

(1) Podle výzkumu Světového ekonomického fóra je skutečně korupce na prvním místě problému Latinské Ameriky. Viz Outlook on theGlobal Agenda 2015. Dostupné na: http://www3.weforum.org/docs/GAC14/WEF_GAC14_OutlookGlobalAgenda_Report.pdf

Komentáře