Makedonské zmatky

Bc. Petr Chlubna
Před čtvrt rokem se v Makedonii konaly předčasné parlamentní volby, jež měly ukončit vleklou politickou krizi. Volby však skončily patem a přiostřením sporů nejen mezi politickými stranami, ale také mezi makedonským a albánským etnikem. Nová vláda tak dosud nebyla zformována a vyhlídky na dosažení politické stability jsou dosti pochmurné.

     Počátky politické krize se táhnou do roku 2015, kdy vyšlo najevo, že tehdy vládnoucí strana VMRO-DPMNE v čele s premiérem Nikolo Gruevským prováděla rozsáhlé odposlechy politiků, soudců, podnikatelů apod., a opoziční SDSM vedený Zoranem Zaevem pochopitelně okamžitě vystoupil s ostrou kritikou. Výsledkem bylo odstoupení vlády a s odstupem času také vznik přechodné vlády široké koalice, jež dovedla zemi k prosincovým předčasným volbám.
     Zatímco hlavním volebním tématem SDSM byla rekonstrukce státu (vyšetření odposlechové aféry, potrestání viníků, boj s korupcí, obnovení právního státu apod.), VMRO-DPMNE hrála spíše na nacionalistickou strunu, když varovala před možným rozpadem státu v důsledku případných ústupků SDSM požadavkům albánské menšiny.
     Soužití makedonského a albánského etnika je problematické již od 90. let a na přelomu tisíciletí dokonce došlo k ozbrojenému konfliktu, jež byl v roce 2001 ukončen podepsáním Ochridských dohod zajišťujících albánské menšině řadu práv. Napjaté vztahy však přetrvávají dodnes.
     Etnické složení se navíc promítá i ve stranickém systému. Kromě dvou tradičně nejsilnějších stran (VMRO-DPMNE a SDSM) reprezentujících makedonské etnikum existují také menší strany hájící zájmy albánské menšiny (např. DUI). Jelikož síly VMRO-DPMNE a SDSM bývají vyrovnané, etnicky albánské strany hrají roli jazýčku na vahách. Prosincové volby skončily patem, když VMRO-DPMNE získalo 51, SDSM 49 a albánské strany celkem 20 mandátů, a bylo tak zřejmé, že jejich podpora jedné či druhé etnicky makedonské strany bude klíčem k vytvoření většinové vládní koalice.
     Olej do ohně přililo ještě povolební setkání představitelů etnicky albánských stran s premiérem Albánie Edi Ramou, jež se uskutečnilo v albánské Tiraně. Zde zformulovaly své společné stanovisko směrem k posílení práv albánské menšiny v Makedonii, proti čemuž se ostře vymezila VMRO-DPMNE.
     VMRO-DPMNE se tak nepodařilo navázat na předchozí vládní spolupráci s DUI. V jednání s albánskými stranami byl naopak úspěšnější SDSM, který jim výměnou za podporu přislíbil mimo jiné rozšíření používání albánštiny jako oficiálního úředního jazyka. Zoran Zaev (SDSM) tak před asi dvěma týdny požádal presidenta Gjorge Ivanova o formální souhlas s vytvořením nové vlády, ten jej však odmítl udělit s tím, že nemůže dopustit ohrožení jednoty makedonského státu a jeho ústavy. Navíc poukázal na to, že nový parlament, který se od voleb sešel zatím jen jednou na svém úvodním zasedání, ještě nezvolil svého předsedu, který by ho o většinové podpoře Zaevovy vlády oficiálně informoval. Zaev Ivanovovy výhrady odmítl a prohlásil, že pokud to bude nutné, vytvoří vládu i bez jeho souhlasu.
     Ivanov je názorově spřízněný s Gruevského VMRO-DPMNE, která požadavky "albánské platformy" důrazně odmítá a volá po vypsání dalších předčasných voleb. Zaevův návrh vyvolal také početné demonstrace zejména v makedonské metropoli. Do jaké míry jsou tyto demonstrace organizačně spojené s VMRO-DPMNE, je diskutabilní stejně jako to, zda se dosud vcelku poklidné protesty mohou zvrhnout ve vlnu násilí v případě, že Zaev vládu s albánskými stranami skutečně vytvoří.
     Na druhé straně na Ivanova sílí tlak ze strany západních zemí, aby neoddaloval vytvoření nové vlády, což je pochopitelné zejména s ohledem na již před volbami deklarované proevropské postoje SDSM. Například EU navíc byla poměrně kritická vůči předchozí Gruevského vládě.
     Zmatenou situaci v Makedonii ve svých prohlášeních využívají (či dokonce zneužívají) i političtí představitelé v sousedních zemích, a to nejen v souvislosti s řadou nadcházejících voleb v Bulharsku, Srbsku a Albánii. Zostření národnostních problémů v Makedonii tak hrozí přelitím do dalších balkánských zemí, v nichž historicky napjaté mezietnické vztahy nikdy nebyly uspokojivě vyřešeny, a může zbořit křehkou politickou stabilitu v celém regionu.

     Další vývoj můžete sledovat např. na webu balkaninsight.com

VMRO-DPMNE (Vnitromakedonská revoluční organizace - Demokratická strana makedonské národní jednoty), SDSM (Sociálnědemokratický svaz Makedonie), DUI (Demokratická unie za integraci)

Zdroje:

Komentáře