"Krymský model" na Balkáně: Srbové zvažují anexi Kosova

dne
Mgr. Vojtěch Šmolík, Mgr. Michal Kohlert
Vztahy mezi Kosovem a Srbskem se na začátku letošního roku znovu vyostřily. Francie nejprve na popud Srbska zatkla na svém území kosovského premiéra Ramushe Haradinaje, kterého Srbové obviňují z válečných zločinů. Jen o pár dní později vypravilo Srbsko do Kosova vlak, který měl propojit srbskou metropoli Bělehrad se severní oblastí Kosova, kde dodnes žije asi padesátitisicová srbská menšina (celkový počet obyvatel Kosova je asi 1,9 milionu). Vlak byl však označen srbskými národními barvami a ozdoben nápisy "Kosovo je srbské", a to hned ve 20 světových jazycích. Kosovské bezpečnostní složky vlak na hranicích zastavily a zabránily mu v jízdě na kosovské území.

        Prezident Kosova Hashim Thaci incident okamžitě označil za provokaci a doplnil, že Srbsko o povolení k vyslání vlaku nikdy nepožádalo: "Srbsko má v úmyslu tento Ruskem dotovaný vlak využít k tomu, aby se nejprve zmocnilo části Kosova a pak jej připojilo k Srbsku. Jde o krymský model," uvedl Thaci. Naznačil tak, že Srbsko má podobné intence jako Rusko při obsazování poloostrova Krym, kde část obyvatelstva tvoří Rusové. Krym je však integrální součástí Ukrajiny.
Vlak, který měl do Kosova z Bělehradu směřovat, byl označen
srbskými národními barvami a nápisem Kosovo je Srbsko.
        Na celý incident okamžitě reagoval také prezident Srbska Tomislav Nikolic, když řekl, že "Kosovo svým přístupem ukázalo, že chce válku s Bělehradem," a pohrozil vysláním srbských vojenských jednotek zpět do Kosova: "Pokud [Kosované] zabíjejí Srby, pošleme armádu zpět a všichni půjdeme s ní, včetně mě, pro kterého by to nebylo poprvé." Nikolic totiž bojoval se srbskými jednotkami v roce 1990 v Chorvatsku.
        Kosované se obávají, že takový krok by spustil "řetězovou reakci na celém západním Balkáně". Vzhledem k tomu, že 88 procent obyvatel Kosova tvoří Albánci, je zřejmé, že by se v případě konfliktu Albánie postavila na kosovskou stranu. Dalším státem s výraznou albánskou menšinou je Makedonie, které by se případné boje též dotkly. Specifická je pak především pozice posledního kosovského souseda Černé Hory, která je těsně svázána se Srbskem. Jakýchkoli rozmíšek v regionu by ale v neposlední řadě ráda využila i srbská menšina v Bosně a Hercegovině, jež se dlouhodobě netají separatistickými tendencemi.
        Na Balkáně je provázanost jednotlivých států a národů více než patrná. Vyplývá z ní proto vysoké riziko eskalace dalšího, potenciálně celoregionálního konfliktu. Nutno však dodat, že by ani pro jednu z nesvářených stran ve svém důsledku nebyl nijak přínosný - Kosovo usiluje o kompletní mezinárodní uznání a oba státy stojí i o členství v EU. Situace tak zůstává i nadále vyostřená.
        Politický statut Kosova je dlouhodobě předmětem rozsáhlých sporů. Po konfliktu se Srbskem na konci 90. let, do něhož významným způsobem zasáhly jednotky NATO, byla oblast Kosova přidělena pod dočasnou správu OSN. Díky ní získala v rámci Srbska autonomii, ustavila vlastní vládu a do jisté míry se vymanila ze srbské kontroly. V roce 2008 pak Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost, kterou uznala více než stovka států světa, Mezi nimi např. Černá Hora a Makedonie, které doposud stály spíše na srbské straně, nebo USA, jejichž vliv během srbsko-kosovského konfliktu byl zásadní. Srbsko je po celou dobu proti. V oblasti tak nadále působí na pět tisíc vojáků NATO, kteří mají za úkol pomáhat chránit extrémně křehký mír mezi oběma státy. Od roku 2013 jsou pak jejich vztahy mediovány a umírňovány dohodou, kterou jejich představitelé podepsali. Její implementace však v žádném případě není bezproblémová, jak ukázaly i lednové události.

Zdroje:

Komentáře

Okomentovat