Konec gambijského diktátora

dne
Mgr. Tomáš Tázlar
Jen u mála dalších afrických prezidentů se zdála být jejich pozice silnější a neotřesitelnější než u Yahya Jammeha. Dvaadvacet let autoritářské nadvlády přesto skončilo minulý pátek a to nečekaně a naprosto mírovým způsobem, když ho v prezidentských volbách porazil kandidát sjednocené opozice Adama Barrow.

       Úzký pruh země kolem ústí řeky Gambie se v posledních letech stal známým především díky turisticky vyhledávanými plážemi a na politické scéně pak výroky prezidenta Jammeha, který u Evropanů budily úšklebky, Gambijce však s každým takovým prohlášením sevřel strach o něco více. Prezident, jehož exekutivní rozhodnutí často vycházela z iracionálních pohnutek mysli, věznil a nechal mučit své názorové oponenty, zavíral homosexuály, nebo vyhlásil hon na čarodějnice, který zapříčinil smrt desítek lidí. Dvoumilionovou zemi kromě jiného dovedl k ekonomickému kolapsu, díky čemuž žije v emigraci více obyvatel než v zemi samotné.
       Vše výše zmíněné by v demokratické zemi dávno vedlo k prezidentovu pádu, v Gambii, která ale dlouho dobu platila za vzorový příklad autoritářské země v čele s charismatickým vůdcem, se ale téměř čtvrt stolení nedělo na politické scéně nic. Volby, které byly až do minulého týdne považovány za manifestační způsob, kterým Jammeh prezentoval svou oblíbenost, nyní všechno změnily. Zatímco v posledních volbách získal 70% hlasů a nechal druhého kandidáta daleko za sebou, letos ztratil polovinu hlasů i procent a za Barrowem zaostal o padesát tisíc hlasů.
       Faktorů, které vedly k Jammehově pádu je více, a jedná se nejspíše o jejich kombinaci, než že by jeden ve společnosti převážil. Jammeh skrze represivní složky a své charismatické vůdcovství držel osud země pevně v rukou a mnohem pravděpodobněji připadalo v úvahu jeho svržení krvavou cestou skrze převrat, než volební prohra. Je skutečností, že nespokojenost s prezidentem rostla delší dobu vzhledem ke zhoršující se recesi země, kde 85% lidí žilo na hranici chudoby, nebo pod ní. Kritikou tamního režimu nešetřila nejen Evropská unie, ale i USA a v poslední době i AU. Kritika se nedávno přetavila do materiálních dopadů na Gambii, které byla snížena, či zcela zastavena rozvojová pomoc. Za důležitější faktor mnozí považují sjednocenou opozici, což se povedlo vůbec poprvé. Za zvolení Adama Barrowa tak může paradoxně Jammeh sám, neboť v minulých měsících nechal uvěznit přední politické oponety, kteří by jinak šli do voleb jako zástupci svých stran. Díky jejich absenci se podařilo domluvit se několika stranám a hnutím na jednom nekonfliktním kandidátovi, který názorově roztříštěnou opozici sjednotil. Třetím důvodem bylo nejspíše prezidentovo prohlášení z letošního léta, kdy se nechal veřejně slyšet, že v zemi vymýtí nejpočetnější etnikum Mandinka, které historicky vystupuje proti jeho osobě, neboť on sám pochází z kmene Jola. Jelikož se Mandinka cítili oprávněně v ohrožení, usnadnilo to jejich politickou aktivizaci.
       Adama Barrow během kampaně prohlašoval, že zvrátí většinu Jammehových rozhodnutí, mezi které patřilo prohlášení Gambie za islámský stát, vystoupení z ICC, opětovný vstup do Commonwealthu ad. Uvidí se, která z jeho prohlášení promění v činy, až se za šedesát dní ujme moci jako teprve třetí prezident. Gambie má po mnoha letech šanci stát se demokratickým ostrůvkem západní Afriky a především dobrým místem k životu. Nezbývá než doufat, že za pár let se bude Gambie mnohem častěji vyskytovat po boku zemí jako je Benin, Ghana, či Kapverdy a opustí společenství Guinei-Bissau, nebo Toga.

Zdroje:
http://www.npr.org/sections/thetwo-way/2016/12/01/504009913/photos-gambia-holds-presidential-election-amid-internet-blackout

Komentáře

Okomentovat